Babička

Původně jsem chtěla sepsat hlubokou úvahu na téma inteligence jako měřítko kvality lidského bytí a zkonfrontovat jej s žitím bláznů a dětí, kteří, ať se nám to líbí nebo ne, vnášejí do uniformního světa dospělých a ,,normálních" inspiraci a barvy. Nakonec jsem se ale rozhodla jen sepsat jeden z mých rozhovorů s babičkou. Je to skvělý člověk.

B:  A až uklidí auto, tak přijde k nám?

J:   No, sem.

J: Teď už půjdeš spát. Usneš myslíš?

B: Ty víš, že jsem ještě měla jít čůrat

J: Ale vždyť už jsi byla

B: Ale tady do chodby jsou ty schody tak si měl ještě uklidit auto a paní Hebrová tam neměla co dělat.

A měli jsme se vrátit někam jak se prodávali, jak byly ty trhy. Tak tam byli zpátky, šli zpátky do tý hospody.

J: Kdo?

B: Měl tady být Zdeněk, tak asi von mel uklízet auto ale ještě nepřišel a já jsem z toho hrozně smutná, že nepřišel, protože se vraceli do tý hospody

J: Ale dyk tady dneska byl, ste byli celej den spolu

B: To nevim.

B: No neměl chodit k tý paní Hebrový.

J: Ale dyk ste byli na zahradě se Zdenčekem

B: Ale to už je dávno. To jsme pak ještě museli jet metrem.

J: To bylo dneska, ta zahrada.

B: Ta zahrada?

J: Hm.

B: Ale Zdeněk se nevrátil.

Šli do tý hospody.

J: Ale Zdeněk je doma u nich se Sašou, on tady nebydlí.

B: Se Sašou? Kdepak by se tady vzala?

J: Oni jsou u nich doma a ne u nás.

B: U nich doma? To nevim.

J: Dyk víš, že nebydlej tady, tady bydlíme jen my.

B: Já vim.

B: Radši bych chodila po těch schodech zase. Protože tam byli.

J: Ale na schodech už je tma a všichni spěj nikdo tam není už.

B: No měl akorát uklidit auto.

J: A nechceš už spát?

-vrtí hlavou-

J: Ale už je pozdě.

B: Já vim.

-mhouří oči-

B: On ještě jel metrem s námi a pak se vracel. Já nevim.

J: A kdo? Zdeneček?

B: Jo.

J: Ale ten už dneska nepřijde, protože je doma. Tak hezky spi.

B: Musela bych zase chodit po těch schodech, aby uklidil to auto. A nikdo tady není teď, protože se vraceli do tý hospody.

J: Ale dyk jsem tu já.

-Ticho-

J: Tak budeš spát už?

-          Nabírá moldánky-

J: Babučko, copak je?

B: Zdeneček tady byl a já tady nebyla.

J: Ale byla.

B: Ne.

J: Byla, dyt ste byli na zahradě.

B:Oni ještě jezdili na…no někam na tu zahradu. Sem ne.

J: Ale na zahradě jste byli spolu se Zdenečkem.

B: To už je dávno.

J: Ne, to bylo dneska odpoledne.

B: Ale to bych musela chodit po těch schodech.

J: Ale ne, to nemusíš chodit po těch schodech, všechno je v pořádku.

B: Tady ještě visí kabát nějakej za dveřma.

J: No tam máme kabáty naše.

J: Mám ti zahrát na housle?

B: mmm. Třeba?

J: Tak počkej, já pro ně dojdu.

-Hraju-

B: Tak dneska tady musel být Zdeneček.

-Štěk-

B: Tady je nějakej pes, tady je nějakej pes zase.

J: Chceš ještě zahrát?

B: Jo.

-Hraju-

B: Takže teď aby to bylo, že by ses podívala za dveře a tam budou klíče a oni přijdou.

J: Ale tam nikdo není.

J: Už jsme tu jenom my dvě.

B: Protože se nikdo nedíval…za dveře ani ta paní Hebrová.

B: A voni chtěli uklidit auto.

J: Ale Zdeneček je doma, není za dveřma, on je u nich doma se Sašou. A zase přijde. Ale teď už musíš spát, jo?

B: Hm…

J: Já zhasnu, jo?

B: To ne, to tady musí bejt. A jeden kabát musí se pověsit.

J: Já zhasnu a nechám tě spát, jo?

J: Babičko zavři oči, zavři oči.

J: Dyk jsi chtěla jít spát ještě před chvilkou.

B: Šak jsem se taky smekala po těch krámech (ukazuje na nepořádek).

J: A tak chceš jít ještě do křesla?

B: No, já nevim?

J: Ještě nejsi unavená?

B: Ne.

J: Zkus to usnout, já ti zhasnu.

B: Hm.

J: Tak dobrou noc, hezky se vyspi.

-dávám jí pusu na čelo-

B: Dobrou noc.

-usne-