Časová

Tik, kap. Tik, kap. Jsem ve staré, dávno nepoužívané továrně. Ze stropu visí světla, lustry, jsou skoro jako bratři toho u mámy v ložnici a přitom tak jsou tak jiný. Tik, kap. Ze stěny trčí pár drátů oblečených do hnědé, modré a žlutozelené, jak se sluší a patří. Jenže tihle tři se nikdy nespojili s fénem nebo mikrovlnkou, obcovávali s bruskou, vrtačkou nebo s něčím úplně jiným, s nějakým neznámem. Buhví, co se tady vlastně vyrábělo. Kap. Schody. Velikánská okna, která by propouštěla proudy světla, kdyby venku nebyla noc. Jako v kostele. V chrámu. Času. Tik.