Cesta do Brna

Kamarádka (Denisa) slavila narozeniny a z Prahy vyrážely dvě skupinky – jedna autem a druhou, kterou jsem tvořila já, vlakem. Byla jsem domluvená s kamarádem (Honza), že přijedu dřív, abychom stihli ještě koupit dárek a  dojít si na Barona Trenka (stejně už všichni ví, proč jezdím do Brna tak ráda). První verze zněla: v 14:15 sraz na hlaváku.

Tedy dobrá, šla jsem si vypít svůj čaj k počítači, zapla skype...

Denisa píše, že budou mít možná místo v autě (hurá?) ať prý napíšu Dušanovi, jestli jede. Šla jsem napsat Dušanovi, Dušan 4h před odjezdem stále neví. Začínám být nervózní, odjezd vlaku se blíží. V další hodině zjišťuju, že Dušanovi je blbé mě nechat jet samotnou vlakem a jet autem. Snaží se mě přesvědčit, že by měl jet se mnou ( Ne! Nechci! Chci jet sama!).

Další vlak odjel.

Další hodinu Dušana přesvědčuju, že se to v žádném případě netluče z dobrým vychováním a že opravdu ráda pojedu sama vlakem. Na poslední chvíli se nám zadaří se domluvit, takže mám ještě šanci stihnout vlak v 14:33. Po každém posunutí odjezdu, jsem volala Honzovi, že už teda určitě pojedu dalším.

Na poslední chvíli dobíhám na Holešovické nádraží, koupím lístek, hodím okem po tabuli – Brno nástupiště č. 1. Doběhnu zkontroluju na nástupištní tabuli, jestli jede vlak do Brna, plavným skokem se vmístím do vagónu, usednu, vytáhnu knížku a spokojeně si vzdychnu – zase se jednou něco pěkně povedlo, jsem šikovná holka :)

Okolo kupé projde uklízečka a vytírá.

Napadne mě, že je to od českých drah moc milé, že tak dbají na hygienu, zvláště když je teď ta žloutenková epidemie.

Kouknu na mobil, a tam 14:35 a vlak stojí. Uklidňuji se tím, že takové nepatrné zpoždění je u ČD normální. Za dalších 5 minut už začínám být nervózní, prrotože jsem měla pocit, že slyším hlásit odjezd MOJEHO vlaku a tento stále stojí. Tak se jdu podívat na tabuli na nástupišti:

Na ní se nemilosrdně skví: VLAK NEJEDE NENASTUPOVAT!

Hrklo ve mě, popadla jsem svoje věci a s pocitem, že jsem obětí hnusné konspirace jsem vyběhla ven.

Teď bych si dovolila malou vsuvečku, abych přiblížila svůj vzhled. S Denisou jsme se hecovaly, která se  víc vyfikne, takže jsem použila krátkou černou sukni, kozačky na podpadcích, rozpuštěné, nově odbarvené (!!!) vlasy...

Teď prosím laskavého čtenáře, aby zapojil svou vizuální fantazii.

Sbíhám po schodech z nástupiště a tam průvodčí. Okamžitě jí zadržím a žádám vysvětlení: ,,Jaktože můj vlak nejede, i když má jet“?

Paní průvodčí očividně zvyklá na ledasco mě uklidňujícím tónem zve k prohlídce odjezdové tabule. Když jsme k ní došly, říká: ,,Vidíte, už odjel“.

Načež se ozvala ta blondýna ve mě a já jsem, plna spravedlivého rozhořčení vykřikla:

,,Ale on nemoh odjet, vždyť jsem v něm seděla!“

Paní průvodčí na mě jen hodila soucitný pohled a nechala mě tam stát...takže jsem si mohla všimnout, že vlak opravdu odjel ale z nástupiště č.2, ne z nástupiště č.1 – odtamtad odjede až za hodinu.

Rysy mi ztuhly, opatrně jsem se rozhlédla okolo (určitě si toho vystoupení nikdo nevšiml!) a nenápadně jsem opustila halu...

O pár minut později jsem se snažila Honzovi vysvětlit, že ty ČD jsou fakt strašný, že ten vlak má hodinu zpoždění, protože zase spadla trolej na hlavní trati. Nevím proč, nevěřil mi :)