Surfující poutníci
CouchSurfing - černá díra, kterou mohou do našich bytů procházet naprosto neznámí lidé, zkratka z opačného konce světa za hranici našeho území, které obvykle říkáme dveře.
Vynořil se z moře anonymní masy bytostí, které obývají tuto planetu, na vlnce krátkého popisu jeho koníčků, zaměstnání a vzdělání spolu se třemi fotografiemi. Tím se, z pro mě dosud neexistujícího člověka, stal cizinec (Simmel 2006, 28). Mohu nechat přespat cizince u mě doma? Není cizinec doma vlastně protimluv? Cizinec, který je už z podstaty toho slova něčím vnějším ke světu, se kterým se ztotožňuji, v prostoru, kterým se vyjadřuje uvnitř? Podle Simmela jsou veškeré vztahy na škále mezi blízkostí a vzdáleností, přičemž její jednotlivé body obývají různé stupně cizinců (Simmel 2006, 28). Jedná se o jakési kontinuum mezi nebezpečným neznámem a důvěrným zázemím. K tomu, aby mohl cizinec překročit práh domova je tedy patrně třeba posunout ho směrem ke známému. Má černého labradora, živí se malbou a hrou na kytaru a je z Uruguaje. Bude mít na sobě červené boty. Stačí toto k překonání úzkosti, která doprovází průnik vetřelce do mého teritoria? Lze si představit, že by byl podobně jako já cítící, myslící bytostí na základě toho mála, co o něm vím? Kde leží hranice předsudku? A jak to vlastně vnímá on? Ocitá se ve městě, které nezná, v zemi jejímž jazykem nemluví a doufá, že já budu tím, kým tvrdím že jsem, že se o něj postarám, když se dostane do potíží, že bude mít kde hlavu složit. Jsme si navzájem vydáni napospas. Dostáváme se k tomu, že ač jde navenek jen o trošku neobvyklé pohostinství, jedná se ve skutečnosti o oboustraně emočně náročnou a vypjatou situaci. Naštěstí ale existuje hned několik společností běžně používaných šikovných nástrojů, jak se s ní vypořádat, jak nastolit vzájemnou, byť krátkodobou, důvěru a jak ze stresu vyloupnout příjemné setkání, na které mohou účastníci v dobrém vzpomínat.
Když jsem přijímala jeho žádost, po jejím přečtení jsem se jako další krok, koukla na fotku. Vzezření může o člověku mnohé prozradit. To, jak prezentuje sám se, jak sám sebe vidí, nebo by vidět chtěl. Skrze účes, postoj, výraz ve tváři, oblečení ale i skrze kompozici samotné fotky, se z libovolně zaměnitelného člověka vyděluje reprezentant určité pospolitosti (Simmel 2006, 113), se kterou se můžu identifikovat. Dalšími vodítky pak může být věk, pohlaví, národnost, záliby, zaměstnání nebo i jazyky, kterými mluví. Vzhled ale hraje primární roli, protože jako jediný poskytuje informaci zprostředkovanou jinak, než skrze slova. Je přeci jen méně zmanipulovatelný, alespoň v tom smyslu, že jej nemůže někdo napsat za nás a méně proměnlivý v závislosti na náladě, než jsou slova a věty. Poskytuje v rámci možností přímou informaci. I bez referencí od ostatních členů komunity lze na základě předchozích charakteristik pustit cizince za první kruh hradeb.
V tomto bodě je důležité podotknout, že překročení prahu se může odehrát na různých úrovních. Zdá se, že pod pojmem domov se dají myslet různé prostory, které jsou různým lidem různě přítupné. CouchSurfer ale do domu nepřichází jako instalatér, který naruší v podstatě jen prostor fyzický, ale jako někdo významnější, který ovlivní více, než jen rozčeří hladinu. Nechystá se procházet, nýbrž zdržovat se zde. Množství interakcí s ním je mnohem širší a různorodější, než se zmíněným opravářem. Stává se součástí společenství, které se v tomto krátkodobém hledisku jen málo liší od uspořádání rodiny. Také zde se snažíme apriori hledat a nacházet řešení, domluvu, poskytovat si potřebnou pomoc a oporu. (Bauman 2004, 44) V některých případech může být vzájemná otevřenost dokonce větší než mezi blízkými příbuznými (Simmel 2006, 29).
K ustanovení základní důvěry poslouží společenské rituály. Při tomto typu setkání sehrávají klíčovou roli. Pozdrav, podání ruky, obejmutí či polibek, kterými si poprvé pouštíme dotyčného poutníka či poutnici, hostitelku či hostitele k tělu, v sobě zahrnují další soubor důležitých informací o člověku. Nejdou sice zpravidla shrnout slovy ve formě psychologického dojmu, mohou ale posloužit jako rozcestník, podle kterého směrujeme naše další jednání. Už jen zvolenou formou ale i provedením, dokonce i tím, že se na formě vůbec neshodneme, říkáme si mnoho o naší toleranci vzájemné blízkosti, o způsobu chování, o našem přístupu ke společnosti druhých. Někdo hledá čistě jen náhradu za hostel, někdo hledá přátelství či vzájemnost a mezi těmito body je velké množství mezistupňů, které bychom slovy vyjádřili jen těžko. Skrze tělesný kontakt jsme však schopní tuto informaci předat v několika vteřinách. A poté přichází na řadu jídlo. Je až neuvěřitelné, jak mocná je prehistorická tradice sdílení jídla. I kdyby mělo jít jen o chleba s máslem a vodu z kohoutku, vytvoříme tím další opěrný bod našeho kvazi-společenství. Jen fakt, že poskytneme jídlo, vyzvtáří závazek mezi námi a hostem. Často se pak zcela přirozeně zapojí do chodu domácnosti třeba tím, že umyje nádobí. Někteří CouchSurfeři mají přímo zvyk přivézt s sebou nějaký malý dárek, jídlo, či lahvinku vína, která se poté společně vypije. Je fascinující, jak mocně toto působí. Jakmile se nově příchozí zapojí do oběhu služeb, darů a práce, jsou tím takřka veškeré předsudky a nedůvěra smazány (Mauss 1999). I když chvilková a povrchní, vzájemná závislost, která je zpravidla výrazně asymetrická, ustanovuje základní stupeň přátelství (Durkheim 2004, 55). Od tohoto okamžiku je jen těžko mysletelné otevřené nepřátelství a důvěra převáží nad nedůvěrou.
Na principu oběhu darů a služeb makroskopicky funguje samotný systém Couchsurfingu. Lidé po celém světě mezi sebou nechávají kolovat svou pohostinnost přičemž ta se jen ojediněle vypáruje. Tak se zapojují stále další a další články řetězce. Pomocí veskrze náhodných spojnic mezi hostiteli a hosty se buduje ojedinělá struktura, která úzce spojuje virtuální, vzdálené světy s těmi, které denodenně v bezprostřední fyzické blízkosti žijeme a která již dokonce vykazuje i první známky hierarchie. V současné době závisí umístění v ní na důvěryhodnosti toho kterého surfera či hostera dané referencemi od jeho/jejích protějšků. Bude zajímavé sledovat zda bude nějakým způsobem pokračovat stratifikace účastníků a zda, případně jak, se budou nabízené služby dál vyvíjet (už dnes je například možné vyměňovat výuku). Jisté je, že máme co dělat s novým globálním fenoménem, o kterém je těžko předvídat, jak moc hluboce ovlivní světovou společnost. Za posledních 15 let, kdy se internet dostal mezi více jak miliardu uživatelů, vzniklo již několik velmi významných internetových institucí, přičemž mnoho z nich silně ovlivňuje a utváří sociální vazby, přináší nové informace, produkty a zážitky. Tato ale jako jedna z prvních, přivádí do našich domovů skutečné, živé lidi se vším všudy.
Literatura:
Bauman, Zygmunt. 2004. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství.
Durkheim, Émile. 2004. Společenská dělba práce. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Kohák, Erazim. 2004. Svoboda, svědomí, soužití. Praha: Sociologické nakladatelství.
Mauss, Marcel. 1999. Esej o daru. Praha: Sociologické nakladatelství.
Norberg-Schulz, Christian. 1990. Genius loci. Praha: Odeon.
Simmel, Georg. 2006. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Sociologické nakladatelství.